AKTUALITY

Festival definitivně dospěl. Byl to intenzivní přerod plný náročných, ale i povznášejících příběhů. Dejvickým dvojáčkem jsme se tak nějak vrátili na začátek. Nebo spíš uzavřeli kruh justiční dramaturgické linky. Od pátečních zahajovacích Dějin násilí až k Vrahově hygieně a Facce. Závěrečné představení skončilo doslova duhově, což někteří mohou vnímat jako kýč nebo přílišný optimismus, zároveň si říkám, že jsem si všichni něco takového na rozloučenou zasloužili. Něco, co nám z

O divadle se na divadelním festivale mluví pořád, tak mi dovolte být tentokrát trochu osobnější a reflektovat jiný jeho aspekt. Za největší devízu povolání dramaturgyně považuji anonymitu. Dělám si divadlo, chodím si do divadla a nikdo mě nezná. Zůstávám abstraktním konceptem. Během festivalu se to komplikuje. Debaty po představeních a rozhovory mezi představeními ze mě dělají člověka z masa a kostí, což mě většinou docela znervózňuje. Ve středu ale došlo na interakci, malý p

Konečně vulva! Konečně šťastná, sebevědomá, nezneužitá vulva! S úterním představením LÁSKA/Argumentační cvičení se dostavilo zadostiučinění všem Hedám, Laurám, španělským mladým ženám i všem divačkám, kterých se možná dramaturgická linka bahnem vláčených žen dotkla. Female rage se tentokrát neproměnila v chuť utéct, vraždit, mučit nebo posílat na mráz, naopak vedla k totálnímu osvobození, euforii a nové chuti do života, nové chuti k sexu a k sebelásce. A díky bohu za to! Podo

Dorazili jsem do snové poloviny. Bylo to hezký a stále ještě nemáme dost. Prožili jsme signifikantní gay moment, mnohovrstevnaté zneužívání moci na filmovém place a archivní záběry České televize. Naopak jsem se nedočkali sociálně vyloučeného ani konsentu na filmovém place, a ještě ke všemu jsme prohráli s Norskem. Odpolední Návrat do Remeše (přes Olomouc) nastínil, pojmenoval, zanalyzoval emočně zapůsobil, nostalgicky shrnul a ještě dokázal skončit tak, že člověk z (fňuk, fň