DDD (deník dramaturgyně den druhý)

Se sobotním programem jsme se definitivně přesunuli do centra Ostravy, a to za jasného až polojasného počasí. Celé to odpálil Ošklivec jako součást Student Factory a dle reakcí publika i redakce Snáře by se dalo mluvit v podstatě o fluorescentně zeleném a stříbrném bangeru. Jedna z divadelně zkušených divaček dokonce Štěpána Gajdošíka přirovnala k Vojtovi Kotkovi. Což je samostojná lichotka, ovšem kdo ví, že Vojta hraje ošklivce Letteho v Činoherním klubu už několik let a s velkým úspěchem, ten pochopí, že je to pochvala ještě zásadnější.

Zlatým hřebem bylo představení DVACETjedna v podání Miřenky Čechové a v režii jejích dvaceti kolegyň. A protože postavení žen-tvůrkyň je stále zdaleka nejen v našem českém prostředí tristní, ráda bych je tady všechny vyzdvihla: Aminata Keita, Barbara Herz, Darina Alster, Esther Chiru-Kamba, Janka Ryšánek Schmiedtová, Júlia Rázusová, Kasha Jandáčková, Kamila Polívková, Lucie Ferenzová, Markéta Perroud, Martina Hajdyla Lacová, Mwixx Mwikilisha, Nela Kornetová, Ran Jiao, Sabina Bočková, Sahar Rezaei, Sasha Portyannikova, Soňa Ferienčíková, Veronika Loulová a Yuliia Lopata.

A kdo dal před československým hokejovým derby v podvečer přednost divadlu, jistě si odnesl spoustu poznatků ze života Kurta Cobaina a Sida Viciouse, chuť některým mužům pomáhat a jiným zas až tak ne a možná se dokonce někdo vrátil do svých buřičských let a v nejbližších týdnech se nechá slyšet, že svět je jedna velká bažina plná stínů a utrpení. Řekněme si upřímně, kdo z nás občas nemá chuť na trochu toho nihilismu, že!

Ale mějme prosím na paměti, že pokud se sál plný krásných lidí dokáže ztotožnit s ošklivcem, přerod je možný, dokonce k němu už možná dochází. Takže jen houšť a když vám bude úzko, pusťte si třeba něco od S.O.D.Y., protože Tomáš s Františkem vědí, jak se na lopatu sedá. A taky mají strach, že hospody už nejsou, co bývaly, když si člověk-herec ani nemůže dojíst zbytky z talíře od jiného stolu, než u jakého zrovna sedí. A pokud neznáte jejich texty, tady malá rozehřívačka (představte si kytarový doprovod):

vyrážím do ulic, jak v roce osmdesát devět

hledám hospodu, kde bych moh svobodně posedět

hledám hospodu, kde se lidi mají rádi

a kde neni smažák za pos*anejch dvě stě osmdesát korun