DDD 5 (deník dramaturgyně den pátý)

Konečně vulva! Konečně šťastná, sebevědomá, nezneužitá vulva! S úterním představením LÁSKA/Argumentační cvičení se dostavilo zadostiučinění všem Hedám, Laurám, španělským mladým ženám i všem divačkám, kterých se možná dramaturgická linka bahnem vláčených žen dotkla. Female rage se tentokrát neproměnila v chuť utéct, vraždit, mučit nebo posílat na mráz, naopak vedla k totálnímu osvobození, euforii a nové chuti do života, nové chuti k sexu a k sebelásce. A díky bohu za to!

Podobně i Oidipus Sex, Rex, pes, partyman, westernman, nakedman, detektiv, delulu písničkář, kolonizovaný herec Michala Háby nás sice provedl osobním, potažmo veřejným peklem, ale! Dopadlo to dobře, respektive dopadlo to písní, takže buďme naivní, poslouchejme písně, choďme do divadla a neztotožňujme levici s komunistickým režimem. U málokterého divadla mám tak často pocit cringe a zároveň úlevy z toho, jak evidentně s tímto pocitem inscenační tým u diváka počítá a pracuje. Takové to — vím, že víš, že vím.

Jestliže s inscenací Oidipus Utopia jsme intenzivně řešili mommy issues, s večerním Prokletím domu Mannových došlo pro změnu na brutální daddy issues. Ono se není čemu divit, když vašeho otce uctívá celá Evropa jako literárního génia, zatímco on vám doma nevěnuje pohled, ani vlastní přítomnost. To se pak může člověk uchýlit k ledasjakým úchylkám. Natož když žije ve Výmarské republice, kde slovo „tabu” zapíjeli ráno šampaňským a do oběda vysouložili společně s potem.

Dnešní den byl zkrátka dnem svobody, demokracie a konsenzuálního sexu. Takže ať už vás trápí mamka, taťka nebo kapitalismus, nezoufejte, přerod JE možný!