DDD 4 (deník dramaturgyně den čtvrtý)

Dorazili jsem do snové poloviny. Bylo to hezký a stále ještě nemáme dost. Prožili jsme signifikantní gay moment, mnohovrstevnaté zneužívání moci na filmovém place a archivní záběry České televize. Naopak jsem se nedočkali sociálně vyloučeného ani konsentu na filmovém place, a ještě ke všemu jsme prohráli s Norskem.

Odpolední Návrat do Remeše (přes Olomouc) nastínil, pojmenoval, zanalyzoval emočně zapůsobil, nostalgicky shrnul a ještě dokázal skončit tak, že člověk z (fňuk, fňuk) střední třídy se necítil špatně za to, že vládne kulturním kapitálem, zatímco jiní pracují do úmoru a o jakémkoliv kapitálu si mohou nechat zdát. Během představení jsem se neodvážila nahlas poděkovat všem a všemu, kdo a co mi umožnili sedět ten večer v sále, ale od klávesnice bych to ráda napravila. Čili děkuji útěku do světa literatury, děkuji svému středoškolskému pedagogovi češtiny a literatury, děkuji partě a děkuji redakci Snáře.

Po činoherácké Hedě došlo ke dvěma zahrádkářským výpadům, když Marta Dancingerová a Jan Hájek zasadili další dvě semínka přerodu a potenciální alej Dream Factory záštit se tak začala pěkně rozrůstat. Což nás přivádí k noční studentské inscenaci, v níž jamáci a jamačky vystoupili z antropocénu a soustředili se na rostliny na jedné straně a artificiální materiál na straně druhé. Nikdy bych si nemyslela, že sledování divadelního představení budu chtít přirovnat ke scrollování na Instagramu, ale Cucumis sensus ve své útržkovitosti a se skoky mezi osobním, politickým, divadelním, nostalgickým, humorným a cringe opravdu připomínal roztříštěný, zahlcující, otupující a náhodný zážitek z pobytu na sociálních sítích.

Poznámka na okraj: pokud by vás zajímalo, co že to bylo za chytlavou popinu, která hrála na konci představení Heda Gablerová - naostro, ušetřím vám práci s hledáním. Jedná se o skladbu Keeping Me Alive od hudebníka Jonathana Roye.