Komorní scéna Aréna
KDO ZABIL MÉHO OTCE
autor Édouard Louis, Jakub Čermák
režie Jakub Čermák
Depresivní děti touží po penězích, Praha
Mrazivě autentický Daniel Krejčík odkrývá vztah, do kterého patří stejným dílem vzájemné zraňování, neporozumění, vztek i láska. Jak ve světě plném chlapské pýchy, tvrdosti a strachu projevit cit? Zpracování slavné francouzské literární zpovědi.
neděle 28. 5.
16.00
Často se mi zdá, že tě mám rád.
Mladý, talentovaný a mrazivě autentický Daniel Krejčík odkrývá vztah, do kterého patří stejným dílem vzájemné zraňování, neporozumění, vztek i láska. Kde zbývá
byť jen nejmenší místo pro blízkost a pochopení ve světě plném chlapské pýchy, tvrdosti a strachu projevit cit? Kdo zabil mého otce je literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem.
Monodrama podle knihy hvězdy současné francouzské literatury, jenž sám dílo charakterizuje jako literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Vztah, do kterého patří stejným dílem vzájemné zraňování, neporozumění, vztek i láska. Kde zbývá byť jen nejmenší místo pro blízkost a pochopení ve světě plném chlapské pýchy, tvrdosti a strachu projevit cit? Titulní otázka „Kdo zabil mého otce?“ se dočká svého překvapivého rozuzlení...
Podle knihy, KDO ZABIL MÉHO OTCE © Édouard Louis, 2018.
režie Jakub Čermák
výprava Martina Zwyrtek
hudba Adam Kratochvíl
light design Filip Obermajer
foto Michaela Škvrňáková
hrají Daniel Krejčík, Adam Mašura, Lukáš Štěpánek a Magdalena Škerenčáková
premiéra 17. listopadu 2021 ve Venuši ve Švehlovce
1 hodinu a 15 minut
VSTUPNÉ
490 Kč základní
390 Kč zlevněné
PO PŘEDSTAVENÍ
proběhne debata s herci a tvůrci
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ
RECENZE
„Z divadelně celkem prostého, ale emotivního uchopení, a zároveň z Krejčíkova maximálního prožívání role, je zcela evidentní, že jde o osobní téma jak pro režiséra, tak pro herce. A že určité tematické souznění obou s danou předlohou je důvod, proč inscenace vůbec vznikla. Jako by ji dvojice Čermák–Krejčík vytvořila z velké části pro sebe. To ale neznamená, že by výsledný tvar byl divákům nepřístupný. Naopak jistá intimita jej činí ještě sugestivnějším: divák je buď zasažen tíhou Louisova textu, nebo má chuť jít zachránit herce před režisérem, který mu naložil hodinu a půl dlouhý, emocionálně nadupaný rollercoaster.“
Barbora Schneiderová, klackoviste.cz
„Upřímná zpověď É. Louise o komplikovaném vztahu s otcem, o zraňování, ale i pochopení a odpuštění. Věrohodně popsané pocity nebudou cizí hlavně divákům, kteří se s něčím podobným střetli.“
Pavel Širmer, i-divadlo.cz
JAKUB ČERMÁK
Režisér Jakub Čermák s oblibou experimentuje s klasickými tématy a jejich zpracováním. Provokující nadsázkou oslovuje mladší publikum, které si tak snáze nachází cestu k české dramatice. Širší a odbornou veřejnost mohou jeho inscenace nalákat na precizní práci s divadelním prostorem, kostýmy i hudbou, střídání inscenačních stylů, četné výpůjčky a odkazy na moderní archetypy i popkulturu, které však překračují hranice postmoderního pastiše. V neposlední řadě ale také práci s neherci, kteří zdařile sekundují hlavním protagonistům. Vzniká divadlo vysoce osobní a univerzální zároveň, kde se klasika potkává se současným experimentem. V roce 2020 byl oceněn Cenou české divadelní D.N.A. za mimořádný počin na poli nového divadla.
DEPRESIVNÍ DĚTI TOUŽÍ PO PENĚZÍCH
Ceněný umělecký gang, který od roku 2004 realizuje řadu kulturních projektů, převážně divadelních cyklů v netradičních prostorech. Věnuje se jak divokým adaptacím klasiky (120 dnů Sodomy, Naši furianti, Maryša mlčí), tak interaktivnímu a imerzivnímu divadlu (Bordel L'Amour, Marie Stuartovna. Anatomie dramatu). Depresivní děti oživují nezvyklá prostředí uměním, reagují na současná společenská témata, vnášejí silné interpretační přístupy, propagují a vytvářejí progresivní současné umění různých žánrů a druhů (divadlo, literatura, video, film, výtvarné umění), obohacují kulturní život v republice, ve městě i na venkově.
Gang získal již 3 nominace na Cenu Divadelních novin (2018, 2019, 2020-2022), přičemž potřetí ji díky inscenaci Happy end v hotelu Chateau Switzerland konečně proměnil, a v roce 2020 zvítězil i v neoceňované kategorii Cen divadelní kritiky „divadlo z karantény“ s projektem (Memento) Mor.