ZDENĚK ADAMEC +
SEBEOBVIŇOVÁNÍ
autoři Peter Handke
režie Dušan D. Pařízek
Divadlo Na zábradlí, Praha
Hra držitele Nobelovy ceny Petera Handkeho o mladém muži, který se 34 let po Janu Palachovi upálil na Václavském náměstí. Navzdory svobodě, demokracii a míru. Inscenace začíná scénickou skicou Sebeobviňování.
Církev bratrská,
Divadlo Petra Bezruče
Pátek 27. 5.
17:00
Představení začíná v modlitebně Církve bratrské částí Sebeobviňování, po jejímž skončení se podle pokynů personálu všichni diváci přesunou do Divadla Petra Bezruče, kde zhlédnou část s názvem Zdeněk Adamec. Zakoupená vstupenka zahrnuje obě části inscenace, které se odehrají v jeden večer.
Dušan D. Pařízek se svým analytickým pohledem na svět ve své premiéře v Divadle Na zábradlí opírá o text dramatika a nositele Nobelovy ceny za literaturu Petera Handkeho. Ten se ve své poslední hře Zdeněk Adamec věnuje případu mladého muže, který se v roce 2003 upálil na Václavském náměstí.
Z malého českého města na půli cesty mezi Brnem a Prahou se 5. března 2003 večer vydává osmnáctiletý školák Adamec meziměstským autobusem do české metropole. Tam se druhý den ráno na Václavském náměstí polije benzinem a zapálí. Na stejném místě se v roce 1969 upálil student Jan Palach na protest proti okupaci Československa sovětskými vojsky. Stejně jako Palach nazval svou akci „Pochodeň č. 1“, nazve Adamec svůj dopis na rozloučenou zveřejněný na internetu „Pochodeň 2003“.
„Zdeněk se katapultoval ze světa, aby protestoval proti světu,“ zněla věta v románu Zlodějka ovoce (2017), kde se Handke poprvé zabýval postavou Zdeňka Adamce. Východiskem je bezpodmínečnost a radikálnost tohoto činu. Všechna ospravedlnění a vysvětlení činu a jeho motivů musí selhat. Handkeho Zdeněk Adamec není smutný ztroskotanec, netrpí existenciálním znechucením, není „maniak“. Je to Zdeněk Adamec a nemá ve světě a jeho řádu místo.
Scénická skica s názvem Sebeobviňování se zaměřuje na reflexi osoby Petera Handkeho jako veřejně známé osobnosti s kontroverzní pověstí. Velkého spisovatele vyznamenaného Nobelovou cenou a zároveň provokatéra ztvární výjimečný německý herec Samuel Finzi a člen souboru Divadla Na zábradlí Jiří Černý.
RECYKLUJEME! Materiál na výrobu scénografie laskavě poskytli vídeňský Volkstheater a vídeňský Burgtheater. Snažíme se tak snižovat ekologickou stopu při výrobě inscenace. Zároveň tímto rakouským kolegům velmi děkujeme!
režie Dušan D. Pařízek
překlad Petr Štědroň, Jitka Bodláková
dramaturgie Petr Štědroň, Dora Viceníková
kostýmy Kamila Polívková
hrají Samuel Finzi, Jíří Černý, Stanislav Majer, Martin Pechlát
premiéra 2. prosince 2021 v Divadle Na zábradlí a v Betlémské kapli
150 minut včetně přesunu
VSTUPNÉ
390 Kč základní
290 Kč zvýhodněná
PO PŘEDSTAVENÍ
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ
proběhne debata s tvůrci a herci
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ
Divadlo Na zábradlí je jedno z nejznámějších divadel v Praze.
Bylo založeno roku 1958 Helenou Philippovou, Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a Vladimírem Vodičkou. Během jeho existence se zde vystřídalo mnoho i v zahraničí známých tvůrců, režisérů a herců (Václav Havel, Jan Grossman, Evald Schorm, Jiří Pokorný nebo Petr Lébl).
Od roku 2013 zde působí umělecké vedení ve složení Petr Štědroň (ředitel), Dora Viceníková (umělecký šéf), Jan Mikulášek (kmenový režisér), které určuje nové umělecké směřování divadla. V sezoně 2014/15 získalo divadlo ceny ve všech kategoriích Cen divadelní kritiky, včetně prestižního ocenění Divadlo roku.
Divadlo Na zábradlí je pravidelným hostem festivalu Dream Factory, naposledy zde uvedlo inscenaci Persony v režii Jana Mikuláška.
DUŠAN D. PAŘÍZEK
Dušan David Pařízek se narodil 10. srpna 1971 v Brně. Studoval divadelní vědu na Ludvig Maximilián univerzity v Mnichově a v Praze absolvoval v roce 1999 divadelní fakultu Akademie muzických umění. Zakládal Pražské komorní divadlo, které se zapsalo do povědomí diváků především svým působením v Divadle Komedie. Pařízek do České republiky přinesl díla současných středoevropských dramatiků jako například Thomase Bernharda, Wernera Schwaba, George Taboriho či Elfriede Jelinek. V současné době působí především v Rakousku. Na festivalu Dream Factory Ostrava byla v minulosti uvedena jeho oceňovaná inscenace Spílání publiku.
RECENZE
„Vtipné a ironické momenty komentující mladíkův život či jeho rodinu bohužel působí až neuctivě.
Spojení s úvodním Sebeobviňováním by tomu odpovídalo. I tak si ale divák z druhé části odnese nepříjemně šmírácké pocity a přesvědčení, že úvodní scénické čtení bylo nakonec lepší částí večera.“
„Studenta Zdeňka Adamce můžeme v Pařízkově inscenaci interpretovat jako platónského vězně, který se dostal z jeskyně plné stínů a spatřil to, co ostatním bylo do té doby skryto v klamu a představě. Kdyby jim referoval o svém poznání, které učinil mimo jeskyni, považovali by ho za blázna – a to si Zdeněk Adamec nepřál (Prosím, neudělejte ze mě blázna.). Co z toho, co prožíváme v životě, je skutečnost, a co je sen? Co z našeho bytí je pro nás poznatelné, objektivně nahlédnutelné a co pod vlivem našeho subjektivního prožívání zůstává jen snem? Nežijeme v klamu, že to co vidíme a zažíváme, je skutečné: A nejednáme někdy mylně prostě proto, že chybně vyhodnotíme informace?“