Pět mladíků, kteří věděli, co chtějí udělat. Jedna dívka, která netušila, co ji čeká. Proces, který změnil pohled na hranice souhlasu a otřásl Španělskem.
Večírek v Pamploně je v plném proudu, ona sedí na náměstí, unavená a připravená jít spát. V tu chvíli k ní přistupuje mladík. Co se následně stane, popíše každý účastník případu u soudu úplně jinak.
Dokudrama Smečka od španělského dramatika Jordiho Casanovase vychází ze skutečného případu, který otřásl Španělskem. Pět mladíků, kteří si říkají „smečka”, se na divoké párty v Pamploně setkají s osmnáctiletou studentkou. O několik dní později se jejich večírek stává medializovanou kauzou, která otřese celou společností.
autor Jordi Casanovas
režie a choreografie Adéla Stodolová
překlad a dramaturgie Petr Gojda
pohybová spolupráce Linda Rančáková
videoinstalace Tereza Vejvodová
light design Lukáš Klíma
kostýmy Alexandra Gnidiak
hudba Gertie Adelaido
foto Alena Spálenská
hrají Karolína Lea Nováková, Klára Tilcerová, Matěj Pour, Adam Královič, Kristián Laštovka, Tomáš Sedláček, Štěpán Tuček
ODKAZY
O REŽISÉROVI
ADÉLA STODOLOVÁ
Adéla Stodolová je režisérka, autorka, herečka a choreografka, absolventka Konzervatoře Duncan centre a Katedry nonverbálního a komediálního divadla na HAMU. V minulosti učila na Katedře alternativního divadla DAMU. Autorsky, režijně a herecky spolupracovala s mnoha pražskými (Divadlo v Dlouhé, A studio Rubín, Divadlo Minor, Divadlo na Fidlovačce) i mimopražskými divadly (Klicperovo divadlo v Hradci králové, Divadlo Husa na provázku, Městské divadlo Mladá Boleslav).
O SOUBORU
ARCHA+
ARCHA+ je moderní, živý kulturní prostor v centru Prahy, který vznikl místo původního Divadla Archa. Od roku 2024 funguje jako multifunkční platforma: největší hudební klub ve městě, divadlo i kavárna. Cílem ARCHY+ je plnit funkci společenské laboratoře, podporovat dialog a být místem pro tvorbu mladé generace. Pořádají se zde koncerty, divadelní představení, diskuze, workshopy a vzdělávací akce, které zkoumají nová témata. V ARŠE+ je kultura energií, dialogem a autentickým zážitkem.
RECENZE
Diváckou atraktivitu a až nepříjemnou sugestivnost pak inscenaci dodávají také projekce, vícekrát se vrací například metafora býka jako odkaz na Pamplonu a zároveň agresivitu pěti mladíků. Velmi silně dokážou zapůsobit též zmíněné titulky, které na prázdné scéně bez přítomnosti účinkujících informují publikum třeba o dalších osudech zúčastněných nebo o změnách španělské legislativy zaměřené na sexuální násilí. Bez jakékoli blahosklonnosti lze vyjádřit domněnku, že i díky tomu by Smečka mohla být dost užitečným doplňkem středoškolské výuky. Vojtěch Voska, blog Nadivadlo