TOMÁŠ DIANIŠKA

Tomáš Dianiška je bezpochyby jednou z nejvýraznějších osobností současného českého divadla. Na svém kontě má již řadu úspěšných inscenací, ať už jako autor či režisér. Jako autor dlouhodobě pracuje s Českým rozhlasem a celou řadou českých divadel, pro které napsal více než 20 celovečerních her. Je nositelem Ceny divadelní kritiky (Talent roku 2017). Za inscenaci Transky, body, vteřiny získal od kritiků v roce 2019 ceny v kategorii Nejlepší inscenace a nejlepší Poprvé uvedená česká hra. O rok později, za text 294 Statečných, získal opět cenu za nejlepší Poprvé uvedenou českou hru. V roce 2021 byly na Ceny kritiků nominovány všechny jeho nové texty. Cenu nakonec získala Špinarka. Ostravskému publiku je jeho divadelní poetika známá již zmíněnými oceňovanými tituly Transky, body, vteřiny a Špinarka v Divadle Petra Bezruče nebo také Komiksem, kde spolupracoval s Komorní scénou Aréna. Stal se také záštitou 11. ročníku našeho festivalu a loni zahajovala festival jeho liberecká inscenace Burian.

DIVADLO POD PALMOVKOU

Divadlo pod Palmovkou je divadlo s bohatou činoherní historií, v současnosti je jeho činnost úzce spjata právě s Tomášem Dianiškou. Od roku 2016 pořádá Divadlo pod Palmovkou mezinárodní festival Palm Off Fest, který během šesti let své existence získal mezi diváky a divadelní komunitou vynikající pověst a byl oceněn evropskou značkou kvality EFFE (Europe for Festivals, Festivals for Europe).

RECENZE

„Výběr obou protagonistů byl šťastný a osvědčený. S Dianiškou se velmi dobře znají, tudíž vědí, co si mohou dovolit. Kubátová a Albrecht si to vyloženě užívají, chemie mezi nimi jiskří, tu a tam to pořádně bouchne, až filmové narativy vzduchem létají. Oba herci dokážou měnit své výrazy rychle a přirozeně. Tančí, brečí, hrají loutkové divadlo se svými nebohými já, a hlavně vtahují diváky k sobě do obývacího pokoje, kde se všechno to drama, občas nafouklé do absurdna, odehrává.“ Kateřina Farná, Novinky.cz

„Krátké pointované výstupy, interpretované s nevyčerpatelným humorem a zasazené do překvapujících kontextů, skládají mozaiku „scén z manželského života“. Romantika my spolu jenom spíme se překlopí do sitcomového všedního dne, když se narodí Kritiček. Zatímco jeho tatínek, který i během porodu referuje v přímém přenosu na Radiožurnál, jezdí po festivalech a osudově prožívá své psaní, Žena filmového kritika třídí špinavé prádlo, žehlí, snaží se intelektuálně nezaostávat – a vyprazdňuje jednu láhev červeného za druhou. Pořád, vlastně až do konce (přirozeně happy end), je to fakt velká legrace. Možná až později si uvědomíme, že pod třeskutou ironií a zábavným povrchem proudí emoce mnohem křehčí: nejistota, vyhoření, odcizení. Zahrát takhle komedii je frajeřina a F. X. Kalba a jeho herci to umějí s nevídanou lehkostí.“ Marie Reslová, Divadelní noviny