KOLEKTIV MASO KRŮTÍ

Označení „dívčí punková formace“ si MASO KRŮTÍ vysloužilo od jednoho z divadelních kritiků. Samotné členky sice nevěděly, co si pod tímto slovním spojením představit, ale byly rády, že o nich aspoň někdo mluví. Objevily v sobě kolektivní zálibu v něžném punku a začaly tvrdě formovat své autorské postoje. Potřeba vyjádřit se ke generačním trendům, lásce, nenávisti a podprsenkám přetekla přes okraj tří sklenic plných velkých řečí a dotekla až na jeviště. Maso Krůtí začalo hrát, zpívat, tancovat a improvizovat. Ať už expresivně, stylizovaně, symbolicky, potichu nebo nahlas. Holky Krůtí vždycky říkají pravdu a svého diváka vezmou na projížďku jejich vlastním světem. A jejich domácí scéna je momentálně pražské Divadlo NoD.

RECENZE

„Šafaříkovi všechna čest, ujal se role věčného chlapce s vervou a vybavil ho velmi autentickým traumatem z velké mateřské figury v pozadí, k níž ho pojí ambivalentní vztah mísící lásku a nenávist. Navíc matka v tomto případě není jen opičí láskou milující a opatrující bytost, ale též psychiatrička. Mladý pán silně závislý na matce (po otci zde není vidu ani slechu) si zvolil rovněž profesi psychiatra, ale po vzoru hrdinů Woodyho Allena patrně především proto, aby si vyřešil své problémy (přičemž kontakt se stále mlčící pacientkou mu navozuje další trauma).“ Jana Soprová, Divadelní noviny

„V pražské, ale i celostátní síti divadelních spolků je Maso krůtí jedinečné svým specifickým „ženským“ pohledem na svět. Je sice pravda, že ženskou tematikou se zabývají i další soubory či divadla; nejvýrazněji A studio Rubín, které ale ženskou otázku nahlíží z výrazně tvrdších, vážnějších a řekněme političtějších pozic. Maso krůtí nese standartu feminismu s provokativní koketností a humorem.“ Jana Soprová, Divadelní noviny