ANNA KLIMEŠOVÁ

Režisérka Anna Klimešová původně studovala na JAMU obor Divadlo a výchova, který se zabývá prací s neprofesionály. Po ročním stipendijním pobytu v Berlíně na Universität der Künste pokračovala ve studiu na Katedře loutkového a alternativního divadla pod vedením Jiřího Havelky. Spolupracovala a spolupracuje mimo jiné s Divadlem Minor, Divadlem Nod, Kulturním prostorem Vzlet či Národním divadlem. Je jednou ze zakládajících členů skupiny 8 lidí, společně s Petrem Erbesem jsou uměleckým tandemem nové podoby skupiny 11:55.

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ

Divadlo Na zábradlí je jedno z nejznámějších divadel v Praze. Bylo založeno roku 1958 Helenou Philippovou, Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a Vladimírem Vodičkou. Během jeho existence se zde vystřídalo mnoho i v zahraničí známých tvůrců, režisérů a herců (Václav Havel, Jan Grossman, Evald Schorm, Jiří Pokorný nebo Petr Lébl). Od roku 2013 zde působí umělecké vedení ve složení Petr Štědroň (ředitel), Dora Viceníková (umělecký šéf), Jan Mikulášek (kmenový režisér), v sezoně 2014/15 získalo divadlo ceny ve všech kategoriích Cen divadelní kritiky, včetně prestižního ocenění Divadlo roku.

RECENZE

„DNz vykročilo z obvyklého modelu spojených epizodek užitého v řadě předchozích inscenací, a úspěšně! Malé jeviště mění v malý exilový byt, v němž inscenace dokonale vykresluje ubíjející společný život dvou individualit vyhnaných z vlasti, od dosavadních životů, jenž se postupně mění spíš v boj o život, jen občas narušovaný nijak nepomáhajícími návštěvami. Zásadní rámec pro vyznění inscenace přitom dodává hned úvodní hořký, ale láskyplný a již povznesený monolog A. Kubátové, která v hlavní roli předvádí suverénní výkon, přičemž zbývající obsazení jí zdatně sekundují a ve svých hereckých výkonech přitom přinášejí typickou poetiku DNz.“ Iva Bryndová, i-divadlo.cz

„Ostrůvek nuceného exilu- 36 m2 mnichovského bytu. V něm Pavel a Daňa. Dva magnety s protipólnými principy sebedestrukce, přitahováni k sobě jak Viktorka a černý myslivec. On svoji existenci chtěl ze světa vyzmizíkovat cíleně, permanentní deprese utápěl v přemíře alkoholu a tišil prášky, ona se ničila setrváváním v neperspektivním, toxickém vztahu. On byl nesnesitelný egocentrik a bolestín, ona si předsevzala, že ho spasí. D. Horáková v knize P. Juráčka nesoudí, snažila se prý reflexí vzpomínek lépe porozumět jeho životní rezignaci. Inscenace tuto "terapii" zrcadlí originální jevištní formou, jíž dominuje strhující výkon Anežky Kubátové“. Helena Grégrová, i-divadlo.cz