Inscenace hry Dům Bernardy Alby (1979) v režii Jozefa Bednárika sehrála v historii slovenského divadla klíčovou roli. Jeho nová adaptace Anny Saavedry vypráví o současné společnosti, která neumí přijímat odlišnost. V lepším případě ji odsuzuje, ale především ji potlačuje. Surrealistický sen Federica Garcíi Lorcy nabízí nejen silnou výpověď na pozadí španělské občanské války, ale také mimořádné herecké výkony.

 

Klasická divadelní hra Dům Bernardy Alby španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy má v historii nitranského divadla jedinečné postavení. Inscenace z roku 1979 nebyla pouze jedním z umělecky nejvýraznějších děl režiséra Jozefa Bednárika, jejímž prostřednictvím se definitivně etabloval na profesionální divadelní scéně. Byla totiž především zprávou o oploceném území hlídaném vojáky se samopaly, obklíčeném minovým polem. Území nesvobody a morálního relativismu. A bylo jen na vás, jestli si tuto charakteristiku spojíte s Francovým Španělskem, s nacistickými koncentračními tábory, na které odkazovala scénografie Františka Pergera, nebo s normalizačním Československem, které na jevišti vnímali doboví diváci a kritici.

režie Marián Amsler

dramaturgie Marie Špalová

scéna Juraj Kuchárek

pohybová spolupráce Stanislava Vlčeková

hrají Daniela Kuffelová, Žofia Martišová, Lenka Barilíková, Andrea Sabová, Ivana Kubáčková, Nikolett Dékány, Eva Pavlíková, Peter Oszlík, Tomáš Stopa

premiéra 6. března 2020 v Divadle Andreje Bagára, Nitra